č. 298/2004 Sb. NSS, Správní řízení: meze zásady vyšetřovací
č. 298/2004 Sb. NSS
Správní řízení: meze zásady vyšetřovací
Řízení před soudem: skutková nova
k § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
k § 75 odst. 1 soudního řádu správního
k § 32 odst. 1 správního řádu
Správní orgán neporušuje § 32 odst. 1 správního řádu, nepřihlédne-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na jejich povahu může uvést jen účastník řízení. Takovou skutečností je i sdělení důvodu neúčasti na pohovoru. Ke skutečnosti, že žadatel o azyl přiloží doklad lékaře o pracovní neschopnosti poprvé až v žalobě, nelze vzhledem k § 75 odst. 1 s. ř. s. přihlédnout.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2003, čj. 4 Azs 21/2003-55)
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 999/2002.
Věc: Thi Ngoc N. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu.
Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2002 zastavil žalovaný řízení o udělení azylu žalobkyni podle § 25 písm. d) zákona. o azylu. V odůvodnění rozhodnutí citoval ustanovení § 23 odst. 2 a § 25 písm. d) zákona o azylu a konstatoval, že žalobkyni řádně vyrozuměl o tom, aby se ve dnech 28. 2. a 22. 3. 2002 dostavila k pohovoru za účelem objasnění důvodů své žádosti. Žalobkyně se však opakovaně bez řádné omluvy k pohovoru nedostavila. Žalovaný uvedl, že stav spisového materiálu neumožňuje správnímu orgánu ve věci rozhodnout; dospěl tak k závěru, že byly splněny obě podmínky ustanovení § 25 písm. d) zákona o azylu.
Podání ze dne 13. 4. 2002, jímž žalobkyně napadla toto rozhodnutí pro nezákonnost, obsahovalo obecně formulované námitky proti postupu žalovaného v řízení o udělení azylu. V příloze opravného prostředku (po 1. 1. 2003 posuzovaného jako žaloba) žalobkyně upřesnila, že se dvakrát nedostavila k pohovoru pro objektivní důvody, které nemohla ovlivnit. Poprvé obdržela předvolání k pohovoru dne 28. 2. 2002, z důvodu nemoci však přijít nemohla. Na důkaz svého tvrzení přiložila legitimaci práce neschopného pojištěnce vystavenou lékařem. Podruhé kvůli přestěhování na novou adresu výzvu nedostala S omluvou za své pochybení z důvodů výše popsaných žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu projednání.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2003 žalobu zamítl s tím, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení o udělení azylu podle § 25 písm. d) zákona o azylu. Žalobkyně se dvakrát bez vážného důvodu a bez omluvy, ačkoliv byla v obou případech řádně předvolána k pohovoru o své žádosti o azyl, nedostavila Jen na podkladě návrhu na zahájení řízení nemohl žalovaný o věci meritorně rozhodnout, neboť pohovor se žadatelem za účelem spolehlivého zjištění skutečného stavu věci je obligatorním podkladem pro rozhodnutí o žádosti.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) zejména uvedla, že napadený rozsudek považuje za nezákonný, přičemž nezákonnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci a v nepřezkoumatelnosti rozsudku. Vyslovila přesvědčení, že napadené rozhodnutí správního orgánu je nespravedlivé, neboť v účasti na pohovoru jí…
