dnes je 23.11.2024

Input:

č. 2181/2011 Sb. NSS, Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti správního orgánu

č. 2181/2011 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti správního orgánu
Kompetenční výluka: sdělení správce daně o neexistenci podmínek pro ověření neplatnosti rozhodnutí
Daňové řízení: ověření neplatnosti rozhodnutí
k § 65 a § 79 soudního řádu správního
k § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu jen „daňový řád“)
I. Posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení.
II. Ověření neplatnosti rozhodnutí podle § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je svou podstatou nápravným prostředkem dozorčího práva, na jehož výkon a užití není právní nárok.
III. V řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. nejsou soudy oprávněny uložit správci daně povinnost vydat rozhodnutí o ověření neplatnosti (dodatečného) platebního výměru. Sdělení správce daně, jímž informuje žadatele o tom, že podmínky pro ověření neplatnosti neshledal, není rozhodnutím podle § 65 s. ř. s.
IV. Neplatnost rozhodnutí podle § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, může daňový subjekt namítat v odvolání proti (dodatečnému) platebnímu výměru a poté případně v žalobě proti rozhodnutí o odvolání u soudu ve správním soudnictví.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, čj. 7 Ans 5/2008-164)
Prejudikatura: č. 456/2005 Sb. NSS, č. 1113/2007 Sb. NSS a č. 1773/2009 Sb. NSS; stanovisko pléna Ústavního soudu č. 12/2000 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000), nález č. 300/1998 Sb. a usnesení č. 31/2001 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 390/01).
Věc: Akciová společnost Adast Systems (dříve akciová společnost ADAMOV - SYSTEMS) proti Finančnímu úřadu v Blansku o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 6. 2008 odmítl žalobu, v níž se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že žalovaný neověřil podle § 32 odst. 7 daňového řádu splnění podmínek neplatnosti platebních výměrů ze dne 25.2. 1999. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že důvodnost žaloby na nečinnost správního orgánu může posuzovat a věcí se meritorně zabývat jen tehdy, domáhá-li se žalobce ochrany proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nevydání rozhodnutí nebo nevydání osvědčení, k jejichž vydání je podle zákona povinen, přičemž musí současně v žalobě tvrdit a prokázat, že využil všechny zákonem předepsané prostředky, které mu zákon k ochraně před nečinností správního orgánu poskytuje. Sdělení žalovaného, kterým reagoval na žádost žalobce, není rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a zákon žalovanému neukládal povinnost vydat rozhodnutí k žádosti daňového subjektu. Nevyhověl-li žalovaný žádosti žalobce a reagoval-li na ni přípisem, v němž mu sdělil důvody svého postupu, nelze o nečinnosti správního orgánu uvažovat. Soud dále poukázal na to, že žalobce po vydání platebních výměrů využil všechny prostředky obrany, a to nejen ve správním řízení, ale následně také v řízení soudním. Zákonnost platebních výměrů byla potvrzena jak odvolacím
Nahrávám...
Nahrávám...