č. 208/2004 Sb. NSS, Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
č. 208/2004 Sb. NSS
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: zákon o půdě
k § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v textu též „zákon o půdě“)
k § 46 odst. 2, § 68 písm. b) a § 130 soudního řádu správního
Rozhodnutí o schválení dohody podle § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je rozhodnutím o věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů. Soud ve správním soudnictví odmítne na základě § 46 odst. 2 s. ř. s. návrh na přezkoumání takového rozhodnutí, byť by se týkalo pouze procesní otázky účastenství navrhovatelů v tomto řízení.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2003, čj. 6 A 23/2002-47)
Věc: Ing. Ladislav K. v Č. a společníci proti Ministerstvu zemědělství o odvolání žalobců proti schválení dohody o vydání nemovitostí.
Okresní pozemkový úřad v Č. rozhodnutím ze dne 24.11. 1992 schválil dohodu o vydání nemovitostí podle § 9 odst. 2 zákona o půdě. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání někteří ze žalobců, kteří tvrdili, že dohoda o vydání byla uzavřena také ohledně parcel, na nichž jsou podle územního rozhodnutí postaveny stavby pro individuální rekreaci. O tomto odvolání rozhodoval žalovaný ponejprv 14. 10. 1998 a zamítl odvolání jako nepřípustné, ale jeho rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2000. Žalovaný poté vydal nové rozhodnutí dne 5. 12. 2001 o stejném obsahu (zamítl odvolání žalobců jako nepřípustné). Toto rozhodnutí bylo znovu napadeno žalobou u Vrchního soudu v Praze (11. 2. 2002). Protože tento soud již o věci nerozhodl do konce roku 2002, byla věc jako neskončená předána k dokončení Nejvyššímu správnímu soudu (§ 132 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s.
Z odůvodnění:
Žalobci namítli, že žalovaný nesprávně posoudil postavení žalobců, kterým upřel právo na to, aby byli účastníky správního řízení ve výše uvedené věci, přestože v době rozhodování se okruh účastníků řídil ustanovením § 14 správního řádu. Další námitky byly hmotněprávní (tvrzení, že byly vydány pozemky, na nichž zčásti stojí chatová osada, zřízená v souladu s tehdy platnými právními předpisy).
Žalovaný v písemném vyjádření poukázal na to, že napadeným rozhodnutím řešil především otázku, zda žalobci měli nebo mohli mít postavení účastníků řízení, a řešení zákonnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo předmětem žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný dovozoval, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem a z nich vyvozeným závěrům již v roce 1995 uplynula tříletá lhůta od nabytí právní moci rozhodnutí I. stupně a ve správním řízení je toto rozhodnutí nepřezkoumatelné. Rovněž poukázal na to, že mezi současnými žalobci jsou i osoby, které v době vydání rozhodnutí z roku 1992 až do podání žaloby v roce 1998 nebyly vlastníky…
