č. 18/2003 Sb. NSS, Azyl: k pojmu „projížděl územím“
č. 18/2003 Sb. NSS
Azyl: k pojmu „projížděl územím“
k § 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 2/2002 Sb. (zákon o azylu)
Pojem „projíždí“ příslušnou zemí ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v původním znění je nutno vykládat zúženě, a to z důvodu podstaty a smyslu celého azylového řízení, do značné míry založeného na principu, že cizinec pronásledovaný za uplatňování politických práv a svobod ve své vlastní zemi má o azyl požádat vždy již v první zemi, v níž má reálnou příležitost tento status obdržet nejdříve a v níž budou garantována jeho základní práva a svobody. Touto zemí je zpravidla tzv. bezpečná třetí země ve smyslu § 2 citovaného zákona. Rozhodujícím kritériem pro posuzování toho, zda cizinec bezpečnou třetí zemí pouze projížděl, je skutečnost, zda v této bezpečné zemi měl reálnou možnost požádat o udělení azylu či nikoliv. Subjektivní právo na azyl je právem na nezbytnou ochranu před pronásledováním v zemích původu, nikoliv však právem vybrat si zemi, ve které žadatel o azyl bude chtít toto své právo uplatnit.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21.8.2003, čj. 2 Azs 5/2003-46)
Věc: Olexandr T. proti Ministerstvu vnitra o neudělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Ministerstvo vnitra rozhodlo dne 12. 12.2001 o zamítnutí žádosti žalobce o udělení azylu.8) K žalobě tohoto žadatele o azyl Městský soud v Praze dne 20. 5. 2003 rozhodnutí žalovaného potvrdil.
Žalobce následně v kasační stížnosti namítal, že Městský soud v Praze nesprávně dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti žádosti o azyl, když vyšel ze skutečnosti, že pokud žalobce přicestoval do České republiky přes Polsko, měl již v této demokratické zemi o azyl požádat.
Ze správního spisu soud zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 5. 4. 2001. Jako důvod, proč žalobce nepožádal o azyl v Polsku, žalobce uvedl špatné sousedské vztahy obou zemí, tj. Ukrajiny a Polska.
Žalovaný podrobně vyložil, že Polsko představuje třetí bezpečnou zemi. Jelikož žalobce před vstupem do ČR pobýval na území Polska (touto zemí pouze neprojížděl), měl požádat o azyl již v této zemi. Ke stejnému skutkovému a právnímu závěru dospěl v napadeném rozsudku rovněž Městský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s.ř.s.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu (které v souzené věci žalovaný aplikoval) se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Legální definici bezpečné třetí země obsahuje ustanovení § 2 odst. 2 zákona o azylu, podle níž se takovouto zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž…
