č. 178/2004 Sb. NSS, Daňové řízení: důsledky povoleného přezkoumání daňového rozhodnutí
č. 178/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: důsledky povoleného přezkoumání daňového rozhodnutí
k § 32 odst. 7, § 47 odst. 2 a § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Rozhodnutí příslušného správce daně o povolení přezkoumání daňového rozhodnutí podle § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je úkonem směřujícím k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 téhož zákona. Tříletá lhůta pro vyměření či doměření daně se tak přerušuje a běží znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven.
II. Pokud správce daně k návrhu daňového subjektu neshledá neplatnost svého rozhodnutí, nemá povinnost vydat rozhodnutí o skutečnosti, že napadené rozhodnutí je platné; jednalo by se zjevně o nadbytečný úkon (§ 32 odst. 7 věta druhá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 6 A 76/2001-41)
Věc: Ing. Konstantin V. v P. proti Ministerstvu financí o doměření daně.
Platebním výměrem Finančního úřadu v Klatovech ze dne 17. 5. 1996 byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1994 ve výši 111 168 Kč, a to s použitím pomůcek. Žalobcovo odvolání proti tomuto výměru zamítlo Finanční ředitelství v Plzni dne 25. 2. 1997.
Dne 22. 4. 1997 požádal žalobce žalovaného o přezkoumání pravomocného rozhodnutí finančního ředitelství. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 1998 přezkoumání povolil ve shodě s ustanovením § 55b daňového řádu.
V dalším řízení pak Finanční ředitelství v Plzni rozhodnutím ze dne 12. 1. 1999 potvrdilo své rozhodnutí z 25. 2. 1997 (zamítnutí odvolání). Žalobce se proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolal; o odvolání rozhodl žalovaný žalobou naříkaným rozhodnutím ze dne 18. 5. 2001 tak, že je zamítl.
Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť jím došlo k pravomocnému doměření daně až po lhůtě stanovené v § 47 d. ř. Lhůta pro vyměření daně je tříletá, začíná běžet od okamžiku, kdy měla být vyměřena daňová povinnost poprvé, tedy v roce, kdy vznikla povinnost podat daňové přiznání za uvedené zdaňovací období (tedy za rok 1994); daň tak měla být vyměřena nejpozději 31. 12. 1998. Pokud správce daně zahájil daňovou kontrolu v listopadu 1995, pak tříletá lhůta běží od konce tohoto roku a končí shodně, tedy 31. 12. 1998. Protože daň pravomocně do této doby vyměřena nebyla, je prekludována a nemělo již o ní být nadále rozhodováno. Jestliže bylo rozhodnutí o odvolání žalobci doručeno až dne 24. 5. 2001, byla daň pravomocně vyměřena až po marném uplynutí prekluzívní lhůty, čímž došlo k porušení § 2 odst. 1 v návaznosti na § 47 d. ř.
Dále žalobce namítl, že původní rozhodnutí Finančního úřadu v Klatovech ze dne 17. 5. 1996 je neplatné, protože v jeho výroku nebyl odkaz na hmotněprávní předpis, podle kterého bylo rozhodováno, a nebylo uvedeno číslo účtu příslušné banky; v rozhodnutí tak chyběly náležitosti požadované ustanovením § 32 odst. 2 d. ř. Proto měl správce daně sám ověřit ve shodě s ustanovením § 32 odst. 7 tohoto…
