č. 137/2004 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: „den nabytí nemovitosti“
č. 137/2004 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: „den nabytí nemovitosti“
k § 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb.
k § 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 90/1996 Sb.
Cena převáděných nemovitostí se pro účely stanovení základu daně z převodu nemovitostí zjišťuje ke dni nabytí nemovitosti [§ 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí]. Tímto dnem se rozumí den, ke kterému nastávají právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 2 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem).
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.2.2003, čj. 31 Ca 8/2002-20)
Prejudikatura: č. 100/2001-III. Sb. Orac - daňová; srov. též Linde, Daňové judikáty, svazek II., r. 2000, č. 59.
Věc: Společnost s ručením omezeným D. v T. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z převodu nemovitostí.
Dne 18. 9. 2000 uzavřela žalobkyně jako prodávající kupní smlouvu s kupujícími Petrem V. a společníky o prodeji domu v T. Kupní cena byla sjednána v celkové výši 1 170 037 Kč, přičemž kupující nabyli nemovitosti do podílového spoluvlastnictví. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí vznikly dnem 20. 9. 2000. Finanční úřad v Trutnově vyměřil žalobkyni daň z převodu nemovitostí a žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Její odvolání žalovaný zamítl.
Žalobkyně podala proti posléze uvedenému rozhodnutí žalobu, kterou krajský soud zamítl.
Z odůvodnění:
Nezákonnost spatřovala žalobkyně především v porušení procesních postupů, tedy ustanovení § 43 a § 46 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“), neboť správce daně provedl sám aktualizaci znaleckého posudku předloženého žalobkyni, což i žalovaný ve svém rozhodnutí připustil. Žalobkyně zastávala názor, že po tomto zjištění měl žalovaný rozhodnutí I. instance zrušit a věc správci daně vrátit k novému projednání a odstranění procesního pochybení. Pokud k odstranění tohoto pochybení došlo až v odvolacím řízení, byla porušena zásada dvojinstančnosti daňového řízení. Z pohledu systematického, jazykového i logického výkladu ustanovení § 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále též „zákon“), nepovažuje žalobkyně za správné, aby základem daně z převodu nemovitostí, jejímž poplatníkem je převodce, nikoli nabyvatel, měla být cena zjištěná podle zvláštního předpisu dle stavu, kdy se již za vlastníka nemovitosti považuje kupující, tedy nabyvatel. Zákonodárce měl podle názoru žalobkyně nepochybně v úmyslu postihnout daňovou povinností z úplatného převodu nemovitostí převodce, a to ze základu daně odpovídajícího stavu k poslednímu dni vlastnictví převodce, nikoli podle stavu odpovídajícího prvnímu dni vlastnictví nabyvatele. Žalobkyně současně poukázala na zásadní rozpor v oceňování nemovitostí pro určení základu daně převodu nemovitostí mezi přístupy znalců…
