č. 1307/2007 Sb. NSS, Účetnictví: dohadné účty pasivní
č. 1307/2007 Sb. NSS
Účetnictví: dohadné účty pasivní
k § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví
k § 23 odst. 1 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
Na dohadné účty pasivní lze účtovat položky, které nelze vyúčtovat jako obvyklý dluh (např. nevyfakturované dodávky). Takto však lze účtovat pouze o nákladech, které byly v daném účetním období skutečně vynaloženy, jen je nebylo možné zaúčtovat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007, čj. 2 Afs 36/2006-77)
Věc: Ing. Stanislav D., správce konkurzní podstaty úpadce společnosti s ručením omezeným M., proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Jaroměři dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 9. 2001 vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 590 800 Kč. Žalovaný toto rozhodnutí změnil k odvolání žalobce tak, že dodatečně vyměřenou daň snížil na částku 466 200 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové žalobou, ve které především namítal, že náklady vzniklé u zakázky č. 683 v roce 2000 se netýkají pouze části zakázky spočívající ve výrobě zařízení na plnění pepřenek, ale i části zakázky spočívající v opravě plnícího zařízení Leonardth AG-6. Podle žalobce žalovaný nebyl z předložených dokladů schopen rozpoznat, že předmětné náklady ve výši 485 356,87 Kč se mohly týkat a týkaly pouze a jen opravy plnícího zařízení Leonardth AG-6, a nikoliv výroby zařízení na plnění pepřenek. Nesouhlasil též s názorem žalovaného, že vystavení konečné faktury za zakázku automaticky znamená její dokončení a nemožnost dílčích prací na zakázce, tedy vznik následných nákladů. Žalobce uzavřel, že účtování o dohadných položkách pasivních, které provedl, bylo zcela oprávněné.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu dne 25. 10. 2005 zamítl. V odůvodnění svého rozsudku zejména konstatoval, že část zakázky týkající se opravy plnícího zařízení Leonardth byla zahájena v roce 1999 a je rovněž nesporné, že celá tato část zakázky byla vyúčtována řádným daňovým dokladem odběrateli, a to v celkové smluvené výši 900 000 Kč. Krajský soud se pak s ohledem na výsledek provedeného dokazování přiklonil i k závěru žalovaného, že úpadce dokončil tuto část zakázky v roce 1999, a proto se náklady vynaložené v roce 2000 nemohly vztahovat k této části zakázky, a nejednalo se tak o náklady, které by opravňovaly k použití účtu 389 - dohadné účty pasivní. Žalobce neprokázal, že by se tyto náklady vztahovaly skutečně k této části zakázky. Podle správce daně předložené doklady neprokázaly nevyfakturované dodávky k 31. 12. 1999, když na úkolovém listu k této zakázce nebyly u položek za materiál a kooperaci příslušné účetní doklady, přičemž ani na výzvu správce daně nebyly doloženy jednotlivé konkrétní případy, kdy by se jednalo o částky vyplývající z dodávek materiálu nebo služeb uskutečněných v roce 1999. Postup účtování úpadce byl tedy chybný, a v důsledku toho byl chybně vykázán i základ daně z příjmu právnických osob, který právě z účetnictví vychází.
Proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu brojil žalobce…
