č. 1305/2007 Sb. NSS, Daň z příjmů fyzických osob: spolupráce manželů při podnikání
č. 1305/2007 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob: spolupráce manželů při podnikání
k § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999
Dohodli-li se manželé - podnikatelé na tom, že ve zdaňovacím období roku 1999 jeden bude spolupracovat na podnikání druhého a tuto spolupráci daňově uplatňovat, mohli postupovat jen způsobem upraveným v § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a jen v souladu s tímto ustanovením příjmy a výdaje rozdělit. Dosáhli-li proto manželé příjmů jak z vlastní podnikatelské činnosti, a navíc se podíleli na podnikání druhého, v daňovém přiznání uvedou výši daňových příjmů a výdajů z vlastního podnikání a vykáží i podíl příjmů a výdajů ze spolupráce na podnikání druhého z manželů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, čj. 8 Afs 64/2005-66)
Věc: Světlana V. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad v Blansku dne 18. 6. 2001 vydal dodatečný platební výměr, jímž žalobkyni vyměřil daňovou ztrátu na dani z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 22 994 Kč.
Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 18. 1. 2002.
Žalobkyně se domáhala zrušení obou rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 10. 1. 2005 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek odůvodnil tím, že každý z manželů byl samostatným podnikatelským subjektem, a tedy i účetní jednotkou a daňovým poplatníkem. Finanční transakce mezi těmito účetními jednotkami se samostatným obchodním majetkem je nutné zanést do účetnictví každé z nich. Okolnost, zda podnikatelské subjekty mají „rozděleno“ společné jmění manželů s vyčleněním majetku a závazků pro podnikání jednoho z nich nebo obou, není podstatná. Pozici manželů z pohledu zákona o daních z příjmů při jejich podnikatelské činnosti lze správně kvalifikovat pouze tak, že otázka fakturování a placení mezi manžely není současnou právní úpravou podchycena, přičemž ji žádný právní předpis nezakazuje.
Žalovaný (stěžovatel) proti rozsudku podal kasační stížnost, v níž namítá zejména nesprávné posouzení právní otázky soudem. Uvádí, že fakturace mezi podnikajícími manžely sice není upravena žádným právním předpisem, avšak právě proto je třeba vyjít z právní úpravy společného jmění manželů v občanském zákoníku. Předpokladem pro fakturaci a platby mezi manžely by mělo být zúžení jejich společného jmění. Zákon o daních z příjmů dává podnikajícím manželům možnost, aby v případě, že nemají zrušeno společné jmění manželů, pro daňové účely využili § 13 zákona o daních z příjmů - rozdělení příjmů a výdajů na spolupracujícího manžela nebo manželku. Žalobkyně měla využít této možnosti.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Zásadní otázkou předloženou v této věci je vzájemná fakturace mezi manžely podnikateli. Lze dát za pravdu krajskému soudu, jenž v napadeném rozhodnutí vyslovil názor, že zákaz fakturace mezi manžely podnikateli nevyplývá z žádného právního předpisu. Manželé podnikatelé…
