č. 1149/2007 Sb. NSS, Daň z příjmů: zamezení dvojího zdanění; sdružené podniky
č. 1149/2007 Sb. NSS
Daň z příjmů: zamezení dvojího zdanění; sdružené podniky
k článku 9 odst. 2 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku ze dne 19. 12. 1980, vyhlášené pod č. 18/1984 Sb. (dále též „Smlouva“)
k § 2, § 31 a § 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb., č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 323/1996 Sb., č. 492/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Aplikace čl. 9 odst. 2 Smlouvy mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku není podmíněna přímým sjednáním převodních cen pouze mezi dvěma konkrétními sdruženými podniky; předpokládá se sjednání cen v rámci skupiny sdružených podniků.
II. Při podání dodatečného daňového přiznání dle § 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, na základě daňovým subjektem tvrzeného nároku vyplývajícího z čl. 9 odst. 2 Smlouvy, je nutno prověřit podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení Smlouvy. Způsob případného narovnání cen v rámci skupiny sdružených podniků, např. formou dobropisů, není pro daňové účely podstatný.
III. Oprava zisku žalobce dle čl. 9 odst. 2 Smlouvy není automatickou povinností správce daně. Správce daně je oprávněn k návrhu daňového subjektu posoudit splnění příslušných podmínek vyslovených v uvedeném ustanovení Smlouvy, přičemž pro dokazování příslušných skutečností v ČR platí pravidla daňového řízení uvedená v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zejména v § 2 a v § 31 tohoto zákona.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 1. 2006, čj. 59 Ca 19/2004-57)
Věc: Společnost s ručením omezeným T. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů právnických osob.
Finanční úřad v Liberci platebním výměrem ze dne 28. 1. 2003 dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 ve výši 23 800 Kč.
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 16. 12. 2003 změnilo v odvolacím řízení výši dodatečně vyměřené daně z částky 23 800 Kč na částku 0 Kč, neboť vyhovělo námitce týkající se postupu finančního úřadu při snížení částky darů uplatněných k odpočtu od základu daně. Ve smyslu § 23 odst. 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je vztah mezi žalobcem a kontrolovanou německou společností S. E. GmbH & Co. KG nepřímý, spojujícím prvkem jsou fyzické osoby: pan Heinrich Wolfgang S. a pan Ingo Heinrich S., kteří řídí celou skupinu prostřednictvím různých společností založených v Německu i v České republice. Z pohledu čl. 9 Smlouvy mezi ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku se jedná o sdružené podniky, neboť je zde definice spojených osob podstatně obecnější. České právní předpisy však nestanovují povinnost zohlednit případné doměření z titulu úpravy použitých smluvních cen na úroveň určenou v § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů, a nelze proto vyloučit, že dodatečná aplikace tohoto ustanovení bude mít za následek dvojí zdanění. Dle žalovaného nelze z titulu aplikace citovaného ustanovení dosáhnout…
