č. 632/2005 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: osvobození prodeje podniku nebo jeho části
č. 632/2005 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: osvobození prodeje podniku nebo jeho části
k § 35 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,*) ve znění zákonů č. 262/1992 Sb. a č. 83/1998 Sb.
k § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Pro osvobození od daně z přidané hodnoty ve smyslu § 35 zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve spojení s § 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, není podstatné, zda byla skutečně uzavřena smlouva o prodeji podniku nebo zda byla fakticky naplněna souborem právních úkonů formálně jinak označených.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, čj. 1 Afs 3/2004-63)
Věc: Ing. Zdeňka S. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o osvobození od daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2001 změnil platební výměr Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 1999 na daň z přidané hodnoty za listopad 1998 tak, že na řádku 15 se částka 2 653 954 Kč mění na částku 346 715 Kč, na řádku 19 se částka 583 868 Kč mění na částku 76 275 Kč, na řádku 20 se částka 585 308 Kč mění na částku 77 715 Kč, na řádku 51 se částka 583 308 Kč mění na částku 77 715 Kč, na řádku 54 se částka 507 574 Kč mění na 0 a na řádku 53 se uvádí vlastní daňová povinnost v částce 19 Kč. V ostatních částech žalovaný ponechal napadené rozhodnutí správce daně beze změn.
Rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že v průběhu odvolacího řízení, v němž žalobkyně brojila proti snížení částky nárokovaného nadměrného odpočtu, vyšly najevo nové skutečnosti, které měly vliv na napadené rozhodnutí. Odvolací orgán vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a akciovou společností V. fakticky došlo k prodeji části podniku, neboť došlo k prodeji majetku, kterým byla zajišťována výrobní činnost podniku; v rozmezí dnů 18.11.1998-27.11.1998 totiž došlo k prodeji strojů, zařízení dílen, materiálu, rozpracované výroby a zboží na skladě, k uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, do té doby pronajatých akciovou společností V., zaměstnanci skončili dohodou pracovní poměr k této obchodní společnosti a stali se zaměstnanci žalobkyně, byly uzavřeny smlouvy o postoupení pohledávek, které měli postupitelé za akciovou společností V., a pohledávek, které měla tato obchodní společnost za svými věřiteli, a došlo k uzavření dohody o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek mezi žalobkyní a uvedenou obchodní společností. Žalovaný proto s odkazem na § 2 odst. 7 daňového řádu vycházel ze skutečného obsahu právních úkonů a posoudil tento obchodní případ tak, že došlo k faktickému prodeji části podniku - samostatné provozovny. Vyloučil proto z nároku na odpočet i ostatní daňové doklady vystavené akciovou společností V., na nichž byla uvedena daň v celkové částce 507 593 Kč, neboť posoudil jejich vystavení na jednotlivá plnění jako účelové a v rozporu se skutečným celkovým plněním, které jimi společnost fakturovala.
Žalovaný vydal shora uvedené rozhodnutí poté, co jeho předchozí rozhodnutí ze dne 27. 6. 2000 bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2001 zrušeno a věc mu byla…
