č. 3515/2017 Sb. NSS, Daňové řízení: úrok z neoprávněného jednání správce daně
č. 3515/2017 Sb. NSS
Daňové řízení: úrok z neoprávněného jednání správce daně
k § 254 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu
I. Rozdíl mezi § 254 odst. 1 a § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, spočívá v tom, že podle prvního odstavce je daňovému subjektu poskytována kompenzace za nezákonné jednání správce daně při stanovení daně (rovina nalézací), zatímco podle druhého odstavce je daňovému subjektu poskytována kompenzace za nezákonné vymáhání (rovina platební).
II. Pokud správce daně při vymáhání daně vyměřené platebním výměrem zřídil zástavní právo k nemovitostem daňového subjektu, který je poté nedobrovolně prodal a výtěžek složil na exekuční účet správce daně, náleží daňovému subjektu úrok za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení (§ 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), jestliže byl platební výměr posléze zrušen. Úrok ve dvojnásobné výši (oproti úroku podle § 254 odst. 1 daňového řádu) náleží bez ohledu na to, že na prodej nemovitosti nebyl přímo vydán exekuční příkaz.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, čj. 7 Afs 299/2015-61)
Prejudikatura: č. 1982/2010 Sb. NSS, č. 3399/2016 Sb. NSS a č. 3434/2016 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 142/2007 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 643/06), č. 70/2005 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 669/02), a usnesení Ústavního soudu č. 39/2004 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 667/02).
Věc: Karel H. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o úrok z neoprávněného jednání správce daně, o kasační stížnosti žalobce.
Dodatečným platebním výměrem na důchodovou daň a daň z objemu mezd za rok 1992 ze dne 12. 9. 1996 stanovil Finanční úřad pro Prahu 8 (dále jen „správce daně“) žalobci dodatečně daň a sdělil povinnost uhradit související penále. V návaznosti na dodatečně vyměřenou daňovou povinnost vydal správce daně dne 21. 10. 1996 podle § 73 odst. 6 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád z roku 1992“), exekuční příkazy na přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank nebo jiné pohledávky, kterým vymáhal vzniklý daňový nedoplatek z platebního výměru a exekuční náklady v celkové výši 127 012 756 Kč.
Správce daně zřídil podle § 72 daňového řádu z roku 1992 zástavní práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobce (dům čp. 16 s pozemkem v Táboře; dům čp. 130 s pozemkem v Braníku v Praze; a id. 1/4 domu v Celetné ulici v Praze); exekuční příkazy k prodeji těchto nemovitostí podle § 73 odst. 6 písm. d) citovaného zákona nevydal. Správce daně dále vydal i výzvy podle § 73 odst. 1 tohoto zákona. Pod dohledem správce daně a za jím stanovených podmínek žalobce jmenované nemovitosti prodal, přičemž celková cena za nemovitosti ve výši 9 037 737,82 Kč byla složena na exekuční účet správce daně.
Na základě exekučních příkazů vydaných podle § 73 odst. 6 písm. a) daňového řádu z roku 1992 správce daně vymohl pouze částku 1 412,92 Kč.
Původní platební výměr ze dne 12. 9. 1996 byl následně zrušen a dne 1. 4. 1998 byl vůči žalobci vydán další dodatečný platební výměr na částku ve výši 173 860 500 Kč. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 17. 1. 2011 tento platební…
