2.13.3460004
§ 346d ZP Některá ustanovení o závazcích a výklad některých pojmů
JUDr. Věra Bognárová
Úplné znění
Ustanovení související
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 1a – základní zásady pracovního práva
-
§ 4 – použití občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích
-
§ 16 – rovné podmínky a zákaz diskriminace
-
§ 310 – konkurenční doložka
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 1309–1394 – zástavní právo
-
§ 1395–1399 – zadržovací právo
-
§ 1767–1768 – smlouva ve prospěch třetí osoby
-
§ 1789–1809 – obsah závazků
-
§ 1872–1876 – dlužníci zavázaní společně a nerozdílně
-
§ 1879–1887 – postoupení pohledávky
-
§ 1888–1894 – převzetí dluhu
-
§ 2048–2052 – smluvní pokuta
-
§ 2401 – pracovní poměr
NahoruZástavní právo
Zřízení zástavního práva je jedním ze zajišťovacích institutů. Občanský zákoník se o zřízení zástavního práva zmiňuje obecně v § 2012 NOZ jako o základním způsobu jistoty. Podrobně se pak zástavním právem zabývá ve svém ustanovení § 1309 a násl.
Podstatou zástavního práva je motivovat dlužníka k tomu, aby dobrovolně, včas a sjednaným způsobem plnil dohodnuté závazky, sjednané zpravidla v peněžní formě. Proto se zástavní právo označuje jako právo zajišťovací, protože oprávněnému (věřiteli) to umožňuje, aby se pro případ, že dlužník svůj splatný dluh nesplní dohodnutým způsobem, uspokojil zajištěnou pohledávku ze zástavy.
Platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Ačkoliv NOZ připouští, aby byl zástavním právem zajištěn i dluh, který má vzniknout teprve v budoucnu, a že ho lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo také teprve v budoucnu, ZP obě tyto možnosti vylučuje pro případ, že:
-
jde o dluh ze základního pracovněprávního vztahu, který má vzniknout v budoucnu zaměstnanci vůči zaměstnavateli (opačnou situaci ZP nezakazuje), nebo
-
se týká věci, která se má v budoucnu stát vlastnictvím zaměstnance (ve vztahu k věcem, které jsou již ve vlastnictví zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo se mají stát vlastnictvím zaměstnavatele, omezení neplatí).
Je-li sjednání zástavního práva i v pracovněprávních vztazích povolené, postupuje se při jeho sjednání podle pravidel upravených v § 1309 až 1394 NOZ. Kromě shora uvedených zákazů lze i v pracovněprávních vztazích zástavní právo sjednat, např. při sjednání dohody o úhradě dluhu. Jde-li o dluh již vzniklý, může být jeho úhrada zajištěna i ze strany zaměstnance zástavou.
NahoruZadržovací právo
Podstatou zadržovacího práva je oprávnění toho, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného (a v některých případech i nesplatného) dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.
ZP zadržení věci k zajištění dluhu ze základního pracovněprávního vztahu výslovně vylučuje. Je proto nepřípustné, aby např. zaměstnavatel zadržel zaměstnanci jeho mzdu (plat nebo odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr), nebo naopak aby zaměstnanec zadržel zaměstnavateli věc, kterou mu zaměstnavatel svěřil v souvislosti s výkonem práce (např. služební automobil).
Zákaz zadržení se vztahuje jak na zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Ani zaměstnanec nemá právo věc zaměstnavatele, kterou má v držení, zadržet a to, ani kdyby mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat či…
