Je-li zdaňovacím obdobím poplatníka kalendářní rok, lze daňovou ztrátu za rok 202X uplatnit v budoucích letech 202X+1, 202X+2, 202X+3, 202X+4 a 202X+5, a také v předchozích letech 202X–2 a 202X–1.
Naopak lze říci, že v přiznání za zdaňovací období roku 202X je možné uplatnit ztrátu vzniklou ve kterémkoliv z předchozích kalendářních roků 202X–5, 202X–4, 202X–3, 202X–2 a 202X–1, a také vzniklou v budoucích kalendářních rocích 202X+1 a 202X+2.
K příkladu dodejme, že k uplatnění ztráty v předchozích zdaňovacích obdobích bude nutné použít dodatečné daňové přiznání.
Uplatnění ztráty je možné i v období, které není zdaňovacím, ale za které se podává daňové přiznání (§ 38ma ZDP), pokud spadá do v zákoně uvedeného rámce daného dvěma bezprostředně předcházejícími a pěti následujícími zdaňovacími obdobími, kdy je odpočet daňové ztráty umožněn.
Pokud poplatník přechází v roce 202X z kalendářního roku na hospodářský rok, který začíná 1. 5. 202X, nebude přechodné období (1. 1. 202X až 30. 4. 202X) obdobím zdaňovacím, ale přiznání za toto období bude nutné podat [podle § 38ma odst. 1 písm. c) ZDP ]. I v tomto přiznání je možné uplatnit ztrátu. Možnost uplatnění ztráty vzniklé v kalendářním roce 202X–1 tak bude:
-
v období 1. 1. 202X až 30. 4. 202X (není zdaňovacím obdobím),
-
v hospodářském roce 1. 5. 202X až 30. 4. 202X+1 (je zdaňovacím obdobím),
-
v hospodářském roce 1. 5. 202X+1 až 30. 4. 202X+2 (je zdaňovacím obdobím),
-
v hospodářském roce 1. 5. 202X+2 až 30. 4. 202X+3 (je zdaňovacím obdobím),
-
v hospodářském roce 1. 5. 202X+3 až 30. 4. 202X+4 (je zdaňovacím obdobím),
-
v hospodářském roce 1. 5. 202X+4 až 30. 4. 202X+5 (je zdaňovacím obdobím).
Do "pětiletého" časového testu pro uplatnění ztráty pro budoucí období i do "dvouletého" časového testu pro uplatnění ztráty v předchozích obdobích se počítají pouze zdaňovací období (§ 16b ZDP, § 21a ZDP), a nikoliv období, která nejsou zdaňovacími, i když se za ně podává daňové přiznání (§ 38ma ZDP). To plyne i ze stanoviska GFŘ uvedeného v bodě k § 34 odst. 1 pokynu GFŘ D-22 (i když se tento pokyn kvůli datu svého vzniku zabývá jen budoucím uplatněním ztráty).
Zpětné uplatnění daňové ztráty bude v naprosté většině řešeno dodatečným přiznáním. Pokud by toto dodatečné přiznání za dřívější období, ve kterém chce poplatník uplatnit ztrátu, bylo podáno současně s přiznáním za období, ve kterém mu vznikla daňová ztráta, řeší speciálně procesní postup ustanovení § 38zh ZDP.
Od 1. 7. 2020 doplněná možnost vzdání se ztráty v budoucích obdobích je podmíněna podáním oznámením správci daně. Toto oznámení, které nemá závazný tvar, může být podáno jako příloha daňového přiznání, ve kterém je ztráta vykázána, ale i později, nejpozději do termínu pro podání daného přiznání (viz § 136 DŘ se lhůtami pro podání přiznání za zdaňovací období a § 38ma ZDP se lhůtami pro podání přiznání za období, které není zdaňovacím, ale je nutné přiznání podat).
Vzdání se budoucího uplatnění ztráty má vliv na lhůtu pro stanovení daně, obecně vymezenou v § 148 DŘ (3 roky počínaje dnem, ve kterém uplynula lhůta pro podání přiznání, s možností prodloužení v určitých případech), ale pro ztrátová období se aplikuje speciální postup v § 38r odst. 2 ZDP.
Nevratnost uvedeného oznámení znamená, že jakmile správce daně oznámení obdrží (není rozhodující, zda je to před, současně nebo po podání přiznání za ztrátové období), tak v případě, že toto oznámení je učiněno včas, nelze odvolat a ztrátu v budoucích obdobích již nepůjde uplatnit.
Při uplatňování ztráty v přiznáních se musí uvádět období, ve kterém uplatněná ztráta vznikla. Právnické osoby k tomu mají vyčleněnu tabulku E v příloze č. 1 II. oddílu (7. strana tiskopisu), fyzické osoby použijí speciální formulář 25 5405/P6 označený jako příloha č. 6.
Komentované ustanovení řeší i uplatnění daňové ztráty společníka veřejné obchodní společnosti (§ 95 ZOK – definice, § 112 ZOK – rozdělování zisků a ztráty) a komplementáře komanditní společnosti. Pro komanditní společnost (§ 118 ZOK – definice, § 126 ZOK – rozdělování zisků a ztráty) se vychází z daňové ztráty snížené o částku připadající komplementářům.
Pravidla pro přeměnu investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt upravují § 363 až 370 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech.
Rozdíl ve srovnání s úpravou před 1. 7. 2020
