§ 271h ZP Náhrada nákladů na výživu pozůstalých

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší nejdéle do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let. Výpočet této náhrady je od roku 2007 upraven přímo v zákoně, neboť určovaný podle výživného, jak stanovila judikatura, byl velmi problematický a v zásadě byl určován až soudy, což nebylo pro pozůstalé přijatelné. Výše náhrady nákladů na výživu pozůstalých je stanovena procentní částkou podle toho, kolik osob byl zemřelý povinen před svou smrtí vyživovat nebo kolik jich skutečně vyživoval. Jedná-li se o jednu osobu, pak tomuto pozůstalému přísluší náhrada nákladů ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí. Jedná-li se o více osob, byla částka náhrady stanovena na 80 %.

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých se na základě zmocnění valorizuje současně s náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve smyslu § 271u odst. 2 ZP.

Rozdíly ve srovnání s původní úpravou

Od 1. 1. 2018

Novelou zákona o důchodovém pojištění (zákon č. 203/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) došlo ke stanovení horní hranice důchodového věku 65 let. V návaznosti na tuto změnu bylo v zákoníku práce potřeba provést úpravu těch ustanovení, která počítají s vyšším důchodovým věkem. Ustanovení, která zohledňují tento vyšší důchodový věk, se proto vypouštějí.

Od 1. 1. 2025