dnes je 22.12.2024
Input:

§ 239-241 Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň - matek, zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby

11.7.2012, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

2.10.239
§ 239–241 Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň – matek, zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby

JUDr. Bořivoj Šubrt

Díl 3
Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň-matek, zaměstnanců pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby

§ 239

  1. Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.
  2. Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnankyni, která kojí.
  3. Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zvláštního právního předpisu 77).

§ 240

  1. Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.
  2. Ustanovení odstavce 1 platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost) 77a).

§ 241

  1. Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti.
  2. Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)77a), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.
  3. Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.

Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 41 odst. 1 písm. c) a g) – převedení na jinou práci

    • § 42 – pracovní cesta

    • § 43 – přeložení

    • § 92 – nepřetržitý odpočinek v týdnu

    • § 103 odst. 1 písm. h) aodst. 4 – povinnosti zaměstnavatele v rámci BOZP

  • Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým a podmínky, za nichž mohou mladiství tyto práce výjimečně konat z důvodu přípravy na povolání

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění

    • § 42-44 – vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Komentář

Ustanovení § 239 ZP upravuje povinnost zaměstnavatele převést těhotnou zaměstnankyni na jinou práci v případě, že koná práci, která je těhotným ženám zakázána (podle výše uvedené vyhlášky č. 288/2003 Sb.) nebo práci, která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství. Analogicky se postupuje u matek do konce devátého měsíce po porodu a u zaměstnankyň, které kojí. Povinnost převést tyto ženy na jinou práci je rovněž upravena v § 41 odst. 1 písm. c) ZP v rámci právní úpravy změn pracovního poměru, konkrétně převedení na jinou práci.

Práce v noci

Dále je zaměstnavateli stanovena povinnost vyhovět žádosti těhotné ženy, ženy, která kojí, nebo matky do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci, o zařazení na denní práci. I tato povinnost je rovněž obsažena v § 41 odst. 1 písm. g) ZP. Rozdíl mezi oběma ustanoveními spočívá v tom, že v § 41 odst. 1 ZP je řešeno převedení na jinou práci, čímž je umožněno převést zaměstnankyni na práci jiného druhu. Avšak podle § 41 odst. 3 přichází v úvahu převedení na jinou práci tehdy, jestliže účelu převedení není možné dosáhnout v rámci pracovní smlouvy (v daném případě zařazením pouze na denní práci při zachování sjednaného druhu práce). Obě porovnávaná ustanovení tak ve skutečnosti směřují k témuž řešení.

Překážka v práci na straně zaměstnavatele

Pokud by zaměstnavatel neměl ve výše uvedených případech možnost zaměstnankyně převést na jinou práci, vznikla by překážka v práci na straně zaměstnavatele a právo zaměstnankyně na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku podle § 208 ZP.

Povinnosti vyplývající z BOZP

Ochrana této skupiny žen spočívá v zohlednění změn fyziologického stavu v důsledku těhotenství a mateřství. To se promítá i v právní úpravě bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v ustanovení § 103 ZP, kde je ve vztahu k těmto zaměstnankyním zaměstnavateli uložena povinnost seznámit je s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství, kojení nebo na jejich zdraví vyplývajícími z práce a učinit potřebná opatření, a dále povinnost přizpůsobit pro tyto zaměstnankyně na pracovišti prostory pro jejich odpočinek.

Vyrovnávací příspěvek

V § 239 odst. 3 ZP je konstatováno právo zaměstnankyně, která byla převedena na jinou práci, na níž bez svého zavinění dosahuje nižšího výdělku, na kompenzaci hmotné újmy. Podle právní úpravy nemocenského…

Nejnovější
více článků
Nejčtenější články
více článků
Nejnavštěvovanější semináře
          Nahrávám...