č. 213/2004 Sb. NSS, Správní trestání a pravomoc soudu
č. 213/2004 Sb. NSS
Správní trestání a pravomoc soudu
k § 60a zákoníku práce, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. a č. 155/2000 Sb.*)
k § 8, § 9 a § 12 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 272/1992 Sb., č. 84/1993 Sb., č. 39/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 160/1995 Sb. a č. 167/1999 Sb.**)
Nevyplacení odstupného podle § 60a zákoníku práce je porušením pracovněprávních předpisů. Pokud úřad práce uloží za takové jednání pokutu podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, neřeší vydáním takového rozhodnutí spor z pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, o němž by příslušelo rozhodovat soudu v občanském soudním řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2003, čj. 7 A 94/2001-49)
Věc: Společnost s ručením omezeným B. v B. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o pokutu podle předpisů o zaměstnanosti.
Úřad práce ve Znojmě uložil žalobci 13. 10. 2000 podle § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, pokutu 50 000 Kč za porušení § 60a zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 21. 5. 2001 žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil.
Žalobce v obsáhlé žalobě namítl mimo jiné, že úřad práce nebyl věcně příslušný k rozhodování, neboť podle § 207 zákoníku práce je pro spory mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o nároky z pracovněprávního vztahu příslušný soud. Dle názoru žalobce se v daném případě nejedná o porušení pracovněprávních předpisů, jak tvrdí žalovaný, ale o otázku výkladu právní normy; úřad práce si proto měl vyžádat stanovisko soudu a správní řízení po dobu soudního řízení přerušit.
Vrchní soud v Praze, u něhož byla žaloba podána, řízení o ní nedokončil do 31. 12. 2002; o žalobě proto rozhodoval Nejvyšší správní soud, který ji zamítl.
Z odůvodnění:
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti svého rozhodnutí, neboť z dokladů založených ve spise správního orgánu I. stupně je prokázáno, že žalobce uzavřel se svými zaměstnankyněmi dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Podle § 60a zákoníku práce mají tyto zaměstnankyně nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Tvrzení žalobce, že dohody o rozvázání pracovního poměru byly uzavřeny kvůli pochybení externí spolupracovnice a že uvedeným zaměstnankyním odstupné nenáleží, neboť u nich došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele (na V., spol. s r. o., se sídlem v B.), nemohl žalovaný akceptovat, neboť kontrolou provedenou úřadem práce bylo zjištěno, že zaměstnankyně uzavřely s novým zaměstnavatelem nové pracovní smlouvy na dobu neurčitou se stanoveným dnem nástupu od 1. 3.2000 a se zkušební dobou tři měsíce, což svědčí o skutečnosti, že se jednalo o nový pracovněprávní vztah, a nikoli o přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu na jiného zaměstnavatele ve smyslu § 60c zákoníku práce, jak tvrdí žalobce. Tuto skutečnost…
