č. 2024/2010 Sb. NSS, Daň z příjmů: výpočet příjmu spoluvlastníka
č. 2024/2010 Sb. NSS
Daň z příjmů: výpočet příjmu spoluvlastníka
k § 9 a § 11 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2002
Nájemné se stává příjmem každého z podílových spoluvlastníků nemovitosti v okamžiku, kdy je zaplaceno v souladu s ujednáním mezi nájemcem a pronajímateli či tím z pronajímatelů, který je podle dohody spoluvlastníků či podle zákona oprávněn přijímat za spoluvlastníky platby nájemného. Skutečnost, že určitý spoluvlastník fakticky nemohl disponovat se svým podílem na nájemném ve zdaňovacím období, v němž bylo zaplaceno, jej nezbavuje povinnosti v tomto zdaňovacím období tento podíl podrobit zdanění daní z příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, čj. 7 Afs 19/2009-57)
Prejudikatura: srov. č. 689/2005 Sb. NSS, č. 787/2006 Sb. NSS, č 1572/2008 Sb. NSS, č. 1851/2009 Sb. NSS; č. 1917/2009 Sb. NSS a č. 1984/2010 Sb. NSS.; nález Ústavního soudu č. 130/1996 Sb.
Věc: JUDr. Ing. Pavel P. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce (úpadce) byl spolumajitelem ideální čtvrtiny dvou nemovitostí v Hradci Králové. Dne 1. 7. 1998 byl na jeho majetek prohlášen konkurz. Následně dne 11. 7. 2006 byla zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2002 až 2004. Ve zprávě o výsledku daňové kontroly ze dne 23. 4. 2007 je uvedeno, že úpadce pronajímal v letech 2002, 2003 a do října 2004 v předmětných nemovitostech byty a nebytové prostory. Jelikož správci daně nebyla předložena žádná smlouva ve smyslu § 11 zákona o daních z příjmů, postupoval při zjištění příjmů z pronájmu předmětných nemovitostí tak, že na žalobce připadá 1/4 z celkových příjmů z pronájmu. Při výpočtu příjmů vycházel z předložených nájemních smluv v návaznosti na evidence vedené spoluvlastnicí Janou S. a z dokladů o provedených úhradách předložených jednotlivými nájemníky. Do příjmů za rok 2002 zahrnul příjmy z pronájmu ve výši 419 387 Kč uhrazené nájemci v tomto roce, které žalobce neuvedl v daňovém přiznání, dále příjem ve výši 9 000 Kč, který zasílal pan B. na účet úpadce jako dlužné nájemné a úroky na bankovním účtu ve výši 229,63 Kč. Správce daně tak zahrnul do základu daně za rok 2002 příjem v celkové částce 428 387 Kč. Na druhé straně správce daně neuznal žalobcem uplatněné výdaje, a to částku 2 100 Kč (faktura za účetnictví), částku 2 000 Kč (faktura za znalecký posudek), které byly uplatněny dvakrát, částku 315 Kč, jež nebyla doložena žádným dokladem a u níž ani jiným vhodným způsobem nebyla prokázána její oprávněnost, a dále částku 16 500 Kč za zpracování odhadu obvyklé ceny nemovitostí, k níž správce daně uvedl, že: „Nebylo možné jednoznačně stanovit, za jakým účelem byly tyto výdaje vynaloženy a tedy zda se jedná o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. DS vhodným způsobem neprokázal oprávněnost výše uvedených výdajů a jejich souvislost s pronájmem nemovitosti.“ Na základě výsledků daňové kontroly správce daně vydal dodatečný platební výměr, jímž doměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši 107 983 Kč.
Dne 30. 4. 2007 podal žalobce proti platebnímu výměru…
