dnes je 31.10.2024

Input:

č. 1820/2009 Sb. NSS, Daň z příjmů: dary přijaté v souvislosti s podnikáním

č. 1820/2009 Sb. NSS
Daň z příjmů: dary přijaté v souvislosti s podnikáním
k § 3 odst. 4 a § 7 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb.
Bezplatný převod podniku z otce na syna není příjmem z podnikání a nepodléhá dani z příjmů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2009, čj. 2 Afs 112/2008-44)
Prejudikatura: srov. nález Ústavního soudu č. 163/2004 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 672/03).
Věc: Danuše H. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalovaného.

Dne 31. 12. 2001 uzavřel Pavel H. st. smlouvu o bezúplatném převodu podniku se svým synem Pavlem H. ml. Předmětem smlouvy byl podnik Pekárny Lešanka, a to včetně vlastnického práva ke všem věcem, právům a majetkovým hodnotám. Smlouvu spolupodepsala též Danuše H., manželka Pavla H. st., která byla podle výpisů z katastru nemovitostí spoluvlastníkem většiny pozemků převáděných v rámci podniku.
Pavel H. ml. podal přiznání k dani darovací, řízení však bylo rozhodnutím Finančního úřadu ve Valašském Meziříčí ze dne 15. 9. 2003 zastaveno z důvodu, že tento převod je předmětem daně z příjmů. Bezúplatný převod byl správcem daně posouzen jako dar v souvislosti s podnikáním ve smyslu § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů a Pavlu H. ml. byla dodatečnými platebními výměry ze dne 9. 5. 2006 doměřena daň za rok 2001 ve výši 803 927 Kč a za rok 2002 ve výši 425 843 Kč. Žalobkyni, jako spolupracující osobě Pavla H. ml., byla za rozhodné období roku 2002 doměřena daň dodatečným platebním výměrem ze dne 9. 5. 2006 ve výši 102 345 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které však žalovaný dne 5. 2. 2007 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který rozhodnutí dne 6. 8. 2008 zrušil. Dospěl k závěru, že v daném případě došlo k bezúplatnému převodu podniku z otce na syna, aniž bylo prokázáno, že se jedná o dar, který byl poskytnut otcem synovi jako příjem ze synova podnikání ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Jednalo se tedy o dar poskytnutý z osobních či rodinných důvodů, obdobně jako je tomu u dědění, z něhož příjem podle § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů dani nepodléhá.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal, že krajský soud interpretoval zákon o daních z příjmů absurdním způsobem, podle něhož by fakticky nemohl být daní z příjmů fyzických osob zdaněn žádný dar, neboť by se nejednalo o příjem z podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. V takovém případě by také byla zcela redundantní právní úprava obsažená v § 3 odst. 4 písm. a) zákona o daních z příjmů stanovící výjimky ze zdanění darů. V daném případě přitom převod zcela odpovídá vymezení předmětu daně z příjmů. Stěžovatel dále poukázal na vymezení předmětu darovací daně v § 6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon o trojdani“). Podle § 6 odst. 3 písm. c) tohoto zákona nejsou předmětem daně darovací bezúplatná nabytí majetku, která jsou předmětem daně podle zvláštního předpisu, tedy podle zákona o daních
Nahrávám...
Nahrávám...